Stínem co cloní přec´nezaclání

*
*
*
Stínem co cloní, přec´nezaclání
odešlo v tichosti odhodlání

obloha svlékla si seprané džíny
ruce si vryla do hladové hlíny

proudem co prahne, přec´nevysychá
časem co běží, přec´neutíká

zem si zas s nebem svou ruku podá
spolkne i naději co dost ostře bodá

jsme ti, co vědí, přec´nevytuší
z plných plic bez dechu strachem se dusí

a jeden druhému marnými splíny
lepíme pod nohy krvavé klíny

jsme ti, co stojí, přec´nezastaví
ustrnou na čas, jen když ochuraví

pak jeden druhému snad naději dodá.
Draží se štěstí? Kdo vám ho prodá?

Jsme stínem co hltá, přec´nepolyká

... proudem co prahne, přec´nevysychá

... časem co běží, přec´neutíká

jsme štěstí co cítím, přec´se mě nedotýká...
*
*
*