474. V labyrintu zaprášených dveří

Nenašel jsem klíč
od těch dveří
kde jen sněží v hlavě
a já
promrzlý do morku kosti
ztratil jsem čas
na blbosti




do básní vkládám
kostky cukru ze zbytků své duše
a suše humor pokouším
rozčarovat
po pastvinách mysli




Podej vědro rtuti
já vypiji všechny mory světa
a na zadním sedadle bouráku
natřeného jen stětcem šedé barvy
přečkám křeče při upíjení vína




...a čí to vina?
a čí to spravedlnost?
spálit mosty
které jsem nepostavil
napsat básně
abych se neproslavil




nenašel jsem klíč
od těch dveří
kde stále sněží...