Mřížový sonet

Jen slyš ten rytmus vibrujících dlát
v ornamenty točící se kámen,
tak zvolna, žádný nepohání chvat
a ideál, souměrností znaven

nejistot křivky kreslí na pergamen
Tak roste mříž, kdo za ni chtěl by zvát
do času, kde vyhasíná plamen
když jinovatku spřádá kolovrat

v jistotu co nejistotu kříží
kdo vstoupit smí, možná, bez potíží
je žena, Faust či Mefisto?

Tam hlas vánice se prázdnem šíří
v modru představ, nechráněných mříží
a za mříží jen nejisto
*