Temná emoce a víra

Báseň zvící všech spáčů i nezvaných,
též prokuklených svými tajnými hříchy…
jsem soustavný a přitom lehce zoufalý
když skrytě poslouchám své vlastní já
protkané soukromými mlčícími tichy.
Ticho útočící mými tajnostnými schráněmi
v kteréž soukolí své psýchy jsme vháněni?
Bodavějící žihadla úzkostí a nesmírných smírů
žijeme v bandaskách svých okřídlených divů…
Víry v cosi jako Boha, Buddhu, Krišnu
nežli svého posla, guru a jiné podivíny vyšlu
smím se ptát tebe, geniální současný lide
co je prostá víra člověka a víra v sebe?
Nebe. V hloubavých beznadějných nadějích
citů a nálad svých zlotřilých a zlodějných
přemýšlivá stoka nevybrečených slaných slz
psychóza vleklá a vzteklá jest skrz na skrz.

Kladiva methalu zbuší do kostky emoce země
narvou ti do chřtánu kruté naděje, včetně sémě
sémě nových generací potupených svou nicotou
víra v sebe sama jest dána … každý je despotou.
Bez ďábla, boha a jiných exkluzivit již budou
dokud nezemřou válkami či nekonečnou nudou.

I šilhající oko dohlédne satana neb svého boha
vize světa jest tak prapodivně zvláštně strohá
obrněné kleště svírající pravou pravdu událostí
znalého však nepohostí jinou lepší vědomostí.
Posunuvší se v čase nové psychotické hrůzy
probouzejíc, objevujíc a objímajíc dávné lůzy
celým světem lomcující tápající zvracející
a kdekomu nepřející nenávistní závistníci
snaží se proplout nejen nesoučasní současníci.

Methalový kytary tónem svým zahodí víry naše
a rotující hlavy s metrovými chlapskými vlasy
vyvolají rockový úžasný stav harmonické beztíže.
Temná krásná emoce, vleze ti snadno do srdce
podej si sám své muzikantské ruce,
máš v nich… lebky naděje a kříže.


.