Jen vědět, kde (a kdy) vystoupit

Před sebou dlouhý večer. Moc dlouhý večer, než abych byl sám. Vzal jsem si tedy tu oblíbenou čerstvě vypranou košili, na krk nechal přilétnout pár kapek kolínské a vydal se na cestu. Usedl jsem do vagónu, který měl místo čelního skla hlučně bijící srdce. V každém bočním okénku jsem slyšel ozvěny.. V tom jsem se probudil. Bylo jasné ,že to srdce, co tak tluče do všech koutů, je moje. Vystoupil jsem tedy. Zastávka "Něha". Nešel jsem daleko, protože kroky mě táhly k ní domů jak magnet,co léta čekal na železo ve skládce starého papíru.

Ne, podrobností, jak strávil jsem onen večer, netřeba. Snad jen.. krásný konec dne.. Něha přišla a já si uvědomil, že srdce by se mělo poslouchat. A jsem si jist, že plánek do této stanice už nebude nutný. Ani ten magnet. Já už totiž vím, kam mám jít. Srdce mě povede.