ROZLOŽENÁ

Jsem totálně rozhašená,
bolí klouby, nohy, ruce,
každý centimetr sténá,
v těle řádí revoluce.

Jako popel z cigarety,
rozfoukal mě mírný vítr.
V uších duní kastaněty,
člověk ve mně asi chcípl.

Dutá schránka bez života,
dělání je pro mě bitva,
mám dnes pohled idiota,
už mě čeká jenom pitva.

Rozpadám se na střepiny,
rozloží mě černá hlína,
nad mou hlavou kopretiny.
/Bože, to je hovadina !!!/

Myslím, že mám pěknou depku,
musím se hned pohnout z místa,
radostí naplnit lebku,
přece jen – jsem optimista.