Dlaně

Ach ty dlaně,
zastudí a
přesto těšíš se moc na ně
když polaskají tvoji tvář,
když pohladí tvá ňadra,
lehce jako vánek
jen letmý dotyk
před milováním
pro tebe,
pro něj,
jen jak pozvánka do divadla
než tatáž dlaň tě za zadeček chytí
pevně
přesto jemně
a pak není zbytí
a ty oči zavřeš
a necháš je vzít tě vzhůru
však ty znáš už tuhle túru
tam mezi hvězdy
kolem Velkého vozu
a Orionu
pak střemhlavý let dolu
až dech ztratíš.
Neboj!
Včas chytí tě
bys nespadla.
A ty?
V náruči se jeho ztratíš.
A ty obyčejné věci, dotyky a city
zdají se až nevídaně krásné.
A pak polibek.
A možná dlaň
malinko tě plácne...