Věštba

Hoří svíce černá, bílá, hoří svíce hromničná.
Stíny běží po světnici, ve starých kachlových kamnech praská oheň.
Na plotně hrníček a v něm olovo.
Na stole mísa s vodou čeká na svůj úkol. Je studená, čistá, ze studánky.
Drobná žena s jiskrnýma očima a obličejem plným vrásek, leje olovo do vody.
Co vidí? ...Jen ona ví....
...ví, že v životě nepotkáváme jenom ty, které chceme potkat, život nám posílá do cesty i ty, které potřebujeme.
Proto, aby nám pomohli, aby nás milovali, aby nás ranili a také opustili....
...a tím z nás udělali člověka, kterým máme být.

To nám bylo souzeno.