Zpěv poledního žebráka

Pod rouškou rozpaků

se bortí víčka,

vrásky se tlačí do jedné.

Do tváře prostopášně šeredné

bezzubá ústa

píší tenkou linku.



Slepené vlasy do pramínků

si pohrávají

s odstíny různých šedí.

Špinavé dlaně příliš mnoho vědí,

tak beze studu

obrací se k nebi.


Je jeden mezi všemi,

jenž klidně sedí

na kočičích hlavách.

S drobnými nikdy neprohrává

a všechny smysly

kolemjdoucích naláká -

tichý zpěv na dlažbě.


Zpěv poledního

žebráka...