Cirkus bez šapitó

nebe černé jako svědomí

zavřelo nad horkem paraván



ve změti přívalových lan

blýská morseovka výhrůžek

a s hladinami řek

stoupá i adrenalin



občasný stín

je příliš krátký na přečtení

a tak jen

mhouříme oči

při sólu nebeského bubeníka

o němž se říká

že umí šířit emoce

i když s rytmem bývá na štíru



všechno je rázem jako z papíru



stromy se na kořenech vydávají na procházku

a vyznat lásku

je v té vřavě těžké

(možná se to ani nehodí)



nebe se rozevřelo nad lodí

a do přístavu ještě spousta mil



jen chvílemi se vítr usadil

na vyvráceném pařezu

aby se rozhlédl po svém zvláštním díle



vypadal div ne roztomile

s našpulenými tvářemi

jaké děláme na mamku

když chcem pusu



s tou klaunskou grimasou

hodil by se do cirkusu



má ale smůlu

šapitó sroloval už ráno



škoda

mohlo být jednou vyprodáno

na větrnou benefici



na závěr představení mohl říci:

promiňte

lidi

já se jenom splet

slibuji

že jsem se choval jako idiot

naposled



je konec pauzy

pařez osiřel

a všechny sliby zanikají pod hlaholem



ostatně

proč by se nechoval jako idiot

když to vidí všude kolem?