Radosti stáří

Časně ráno Milan vstane,
hned má prášky nachystané,
nepřebral a hlava bolí,
jak když do ni tlučou holí.

Zas se vydal za doktory,
obává se o úspory,
dobrou on má nyní péči,
odborníci teď ho léčí.

Smutné je však, jak on říká,
v hlavě dál ho silně píchá,
vrchní doktor na interně,
vidí jeho zdraví černě.

Neurolog moc se diví,
na výsledky z Cé Té civí,
zázrak je, že ještě žije,
jistě se mu rubáš šije.

Patologie ho čeká,
snad se dědek nepoleká,
nebojí se mizera,
prý se změní v anděla.