Věta

V lijáku vět
z prohnilých okapů
vytéká změť
polopravd otrapů

V opilém soumraku
lidského světa
ztrácí se v mlhách
laskavá věta

Ztrácí se v nicotách
plamenných proslovů
v šedivých zásuvkách
úředních stolů

V ospalých hlavách
moudrých i volů
ztrácí se v nezkrotné
mocenské pýše

Ztrácí se pomalu
cudně a tiše
pomozme větě
pomozme sobě

Intriky vrchnosti
pustíme k vodě
samy se utopí
ve vlastní zlobě