Víla Růženka a skřítek Mechovníček

Víla sedla na růžičku,
krůpěj rosy upila,
aby sobě po tanečku,
síly trochu dodala.

Přes den se lehce zabalí
do okvětních plátečků,
v noci mlhou se zahalí,
tančit chce na paloučku.

Růžovými šatičkami,
kroky jako peříčka,
ukazuje krásu svoji,
okouzlila mužíčka.

On tu vílu tuze má rád,
nazývá ji Růženkou,
chce ji pozvat hned na svůj hrad,
by mu byla manželkou.

Růženka se tomu směje,
kdepak lesní mužíčku,
Tady v lese dobře je mně,
dám ti jenom hubičku.

Tak ten skřítek Mechovníček,
do smutku se zabalil,
že mu víla dala košem,
moc se z toho rozstesknil.