Deník dívky z 30. války - I. zápis

20.10. 1620

Říkali mi, že žena nemůže a nesmí bojovat. Ale já chci a bojovat umím. můj starší bratr mě to naučil. Jsem dobrá lučišnice a umím trochu i s kordem. Tak proč nemůžu jít i já? Je mi sedmnáct a pro tuhle zem bych s radostí zemřela. Místo toho musím sedět doma a občas dělat společnici královně Alžbětě.
Jak já to tam nesnáším! Mluví se tam jen anglicky nebo německy. A to si říká česká královna! Myslím, že by měla mluvit česky, stejně jako král! Pche! Maminka pořád říká, že mám být jako ona. Že by byla na mě hrdá, kdybych byla její nejlepší přítelkyně. A že chce být kalvinistka.. Ale já jsem hrdá na to, že jsem kališnice a svou víru nezradím.
Tolik bych si chtěla s někým o tom všem promluvit, ale není tady nikdo, kdo by mi rozuměl. Bratr Bedřich je ve válce a otec odjel. Kdybych neuměla psát, zbláznila bych se!