Už nemusím se ptát

Už nemusím se ptát
kam chodí slunce spát
kam stulit se mám po nocích
protože slunce mé spát nechodí
a hladí mě po bocích
kdykoliv když se probudím…

Už nemusím se ptát
co nechá mi tma zdát
kam sny se večer rozlijí
snad nesejdou z té trasy
protože ty jsi ta poslední myšlenka
když tiše usínám
líbáš mě na šíji
a rozpouštíš mi vlasy…

Už nemusím se ptát
proč se lidé chtějí smát
proč mají hladko na duši
kde víčka si osuší
protože je to báječné
když cokoliv ti můžu říct
v očích pochopení číst
každý smutek dálka lapí
mám ráda když se směješ
tak pověz mi vždy co tě trápí…

Už nemusím se ptát
co znamená mít rád
proč milují verše básníci
protože tvé city jsou jak perly v moři
vzácné ale jasně zářící
protože z nich můj korál hoří
od svítání do setmění
od soumraku do kuropění
vezmi mou ruku do dlaní
dnes přináším ti psaní
o našem věčném souznění
hvězdy svítí pořád

víš

i když je teď zrovna


nevidíš
…