Nenáviď mě

„Nenáviď mě,“ zašeptám, roztoužená, oči plné žáru způsobeného vinou oněch nepokojných, jimi tancujících plamínků.
„Nenáviď mě,“ vyřknu, a ty se zarazíš, vzrušený a přitom zmatený tím, jak umím děsit – přesně takový, jakého tě mám nejraději.
„Nenáviď mě,“ říkám po kočičím způsobu, a přitom, ve skutečnosti, chci, abys mě miloval, plně a nebezpečně, tak, jak to dělají ti, kdož se dříve, nebo později spálí.
Ano, nenáviď mě, nenáviď to, co jsem, co představuji, co ti mohu dělat… nenáviď mě silou veškeré svojí nehynoucí lásky.
Miluj mě.