Věrná

Přemýšlím,
ale jen tak, aby to nebolelo,
o procházkách s kouřícím ježkem
a úsměvem v zátylku.

Vzpomínám,
a všechno je tak strašně blízké,
na smutek, co mi zavřel tvář
při posledním ohlédnutí.

Vím,
blesky udeřily tam,
odkud jsem odešla.

Jak mi jen chybí
opadaná omítka,
spadlé dveře a
vaše hlasy před nimi.

Dny plné horkých pohledů
z malých místností s okny,
kterými foukalo do mysli,
že jsem zde DOMA.

Jít cestou a nechat tam
své kroky, vaše obličeje
sbalit si svůj svět
rozložit jej jinde ...

Zabili mi oči s tím,
že dnes cizí zámek - nové dveře.
Nutili mě křičet:
"Tady už nebydlím!"

...přesto jsem tak beznadějně věrná
své cestě domů.