Buclatá holka

Buclatá holka

Z Wroclavi si ji přivezl, to holku oplácanou
V šestnácti byla provdána. „Je to císař a král!“
Za starce prý ji provdali, ač byla ještě pannou.
„Polského krále vnučkou jsi. On císaři tě dal!“

„Jeho si vezmeš za muže.“ Tak zní královo přání.
„V Praze i jinde budeš s ním. Jak v dobrém, tak i ve zlém.
Budeš mu stále po boku. A budeš jeho paní.
Ty budeš tiše poslouchat. On vládnout bude žezlem.“

A ona tehdy svolila. Líbil se jí ten muž.
Ač třicet let je dělilo. Byl hrdý, silný statný.
Byl milý, něžný, pozorný. A ostrý jako nůž.
A ona byla manželka. A také přítel platný.

Ruce měla jak svěráky a síly víc než chlap.
V peřinách když se tulili, byla jak vlna s pěnou.
Lámala meče, bijáky. Roztrhla zbroje plát.
V prstech zlomila podkovu. A přitom byla ženou.

A čtyři syny dala mu. Dvě dcery porodila.
Když král nemocen ulehl na z boje starou ránu.
Ona se o něj starala. Nijak se nešetřila.
Pěšky do Prahy kráčela. Tam modlila se k Pánu

Císař měl syna Václava, jenž po Anně mu zbyl.
Sám choval jej jak v bavlnce a ničím nešetřil.
Václav byl velmi rozmazlen. Jen pro zábavu žil.
Byl hezký plachý, nerudný. Na trůn se nehodil.

On nebyl zvyklý bojovat. On cestu vždy měl snadnou
Byl slabý, bledý, churavý. Přesto se králem stal
Měl šperky, zlato, rubíny. Však vůli neměl žádnou.
Měl žezlo, trůn i korunu. Však byl to slabý král.

Císař a král je po smrti. U hrobu pláče vdova.
Let patnáct spolu prožili ve svazku poklidném.
Kdysi se vdávat nechtěla. Teď vdala by se znova.
Do smrti sama zůstává. Tam v Hradci Královém.