Adresa

Jsou města, kam se chodí skrýt.
V zákoutí domů s loubím čeká,
až večer rozvoní se, ztmavne řeka,
až lidé v sebe vtisknou dvojí třpyt.
V první, i v každé z dalších uliček,
obejme hosty u dubových lavic,
aby je, vínem pravdomluvná vstříc,
sebou přemlouvala, bez kliček.
A je i není. Občas loupí.
Městem jde, kam bosé nohy
zabloudily k mostu s patry.
Strohý mih a pohár skoupý.
Přesto se ptám. Kde má L. dům?
Ta Paní, co prošla Latránem
a pomilovala se nad ránem.
Ať neříká, že nezvolila dům.