Coura

Má slza jako kapka krve po tváři mi stéká,
v mé představě má dvojnice hlasitě heká.
Tvrdý sex, rány a přírazy,
pouta, bezcitnost a nařízené příkazy.
Tak léčím smutek, bolest i choutky,
pokud nemáš bičík, tak šlehej mě proutky!
Ať ta bolest je větší než bolest v mé duši,
nechť každý švih špatnou vzpomínku zruší.
Submisivní děvka, co ti připadne jako každá jiná,
co řekneš udělá a často vzrušením se vzpíná.
Ať záplavy orgasmů jsou větší než prolité slzy,
neboj, jen bezcitný sex, to budu chtít už brzy!
Jen teď chybou – zmatkem těla dávám najevo city,
neboj, už to bude brzy, pro tebe budou skryty!
Poslušná coura, co má někdy depresi a pláče,
teď zbitá je od pána, má roztrhané punčocháče.
Modřiny po těle, její pozadí je samý krvavý šrám,
pokud myslíš, že mám dost, je to jen a jen klam.
Pak usíná jako nevinná dívka toužící po objetí,
nevinná obětavá víla, která po probuzení radši odletí.
Své tělo si pak se zájmem v zrcadle prohlíží,
nechce nikdy přivolat vílu, aby byla bez potíží.
Nevinná víla je citlivá, něžná a křehká,
pokud zraníš ji, tak na řadě je laciná děvka.