Černý pasažér

Máš v sobě skrytou touhu
jež trýzní duši tvou
ukrytá spí pod závojem
naříká nocí bezcitnou.

Je v tobě stále živá
však utlumená v koutku jen
podle not tvých tepen zpívá
nenechá tě žít tvůj sen.

Děsí tě její síla
když někdy na povrch vyplave
jak otěžemi tě svírá
a mívá barvy křiklavé.

Vždy když ho znovu vidíš
ona se znovu probouzí
a jediné, co cítíš
je síla krve...matoucí.

Je v tobě skryta touha řezat
a milovat se v krvi tvé
jak anděl padlý nocí zpívat
nevnímat rány bolavé.

Kde vzala se ta harpyje
kdy zasela své kořeny
proč ukrytá v tobě žije
proč v krvi smáčí prameny.

Proč s ním probouzí se
tvé druhé já, tak ukryté
a touha oddat se mu dlouze
zbyly by jen žíly rozryté.

Ne, tohle nejsi ty
kdo do noci tu zpívá
to jen jakýsi černý pasažér
v duši tvé přebývá.

Však jak umlčet ho
jak ho zabít
kde jen se v tobě objevil?
Nebylo těžké odpověď najít
to on ho v tobě probudil...