Pod maskou

Měla to být láska,
ale vše byla jen maska,
teď krásně v tobě mlaská
a jazykem tě laská.

Chtíč vás všechny pozřel,
když nahé tělo uzřel,
pak čisté ruce si utřel
a neviděl jak jsem umřel.

Z tebe zbyl jen stín,
malicherný splín,
na polštáři zbytek slin,
už nepomůže aspirin.

A já hněvu komandér
saji z kůže její odér,
zbraněmi z havraních per,
ve dnech jako tér.

Dala jsi mi tematické pocity
o růných verzích samoty,
hrady pochopení jsou dobyty,
nejsme sami sebou já ani ty.