…jen stíny zůstal nám nahý

...a duše oblékly svou tógu z kůry
náš vesmír zvířen svící zotavenou
zaujat svojí rolí padlého aristokrata
jen stíny zůstal nám nahý
s mléčnou dráhou
jako dlahou
ad astra
pro růžkatého boha
s polovinou tváře
lásku dáš do herbáře
tmavneš jak listy lesklých těl
zvlněných na dřeň... snad
…a duše ?
bílé vlny
písečné duny
malý hrad
zas létavici navštívily
pro její vlastnost být všude první …

vrbovým listem zastíněna neverbální tvář …

...na dřeň