Voják

Šel voják - na ramenou ručnici,
šel polem, šel vánicí,
a jedna žhavá vločka letěla
a díru mu udělala přímo do čela -
anděl strážný kdesi zapomněl se,
když ho ta střela trefila v tmavém lese -
teď leží naznak v mokré trávě,
skončily pro něj všechny strázně -
kamsi upírá vyhaslé oči,
nad jeho tělem se v hejnu můry točí...

Byl mladý a na světě rád,
teď vystrojí mu funus a dají řád -
dají mu řád a salvu vystřelí,
farář se za něj pomodlí příští neděli -
zůstanou po něm vzdechy matčiny
a na hrobě skromném zvadlé květiny...