Dar

.

Kdesi na konci vesmírů
rozprostírá se tvá pustina srdce

která přerostla už přes míru
zlaté klece

a jsou tam nářky
a děs zní temnotou

jsou tam zavřeny
všechny umlčené lásky
a je tam i moje srdce
trpící prázdnotou

kdesi za kopci
máš svůj důl

ostny mým růžím vstříc stavíš
a kudy chodíš..
sypeš sůl

kdesi na konci času
co provinul se věčností

bůh stéká po mém hlasu
a člověk rozprostil se s radostí

kdesi na konci nebe
co překročeno bylo v ráj

našel jsem svůj sever
co po láskách maloval

kdesi v hlubinách člověka
na vstřícnost uzamčených

krev mnou protéká
a není víc otrávených

kdesi na planetách růží
s trnovými korunami

tisíc králů mé paže drží
a hromy znějí ozvěnami

.