Zpověď veršotepcova

S námahou literu k liteře řadím,
na zádech cítím slané potůčky,
avšak sestavit slova z liter se těžko daří,
i když mi radí četné příručky.

Když konečně z písmen se slova zrodí,
musím mít na paměti, abych držel rým-
jako tesař kramlí krov, je do vět spojím,
když pak výsledek vidím, mám z toho splín.

Leckterý básník, čili poeta,
s tlukoucím srdcem snadno popisuje krásu ženy-
mě, i když se o to snažím po léta,
srdce také mocně tluče,
ale nápady jsou mi jaksi odepřeny.

Chtěl bych opěvovat líbezná těla laní,
ale na mysli tanou jen slova plochá,
a já sedíce tupě s hlavou v dlaních,
bych popsat uměl leda hrocha.

Nakonec přece v mozku mém,
světlo zažehne kdosi shůry,
a já tím světlem zasažen,
blížím se ke konci té dlouhé túry.