A rozepjala svoji kůru do navždy…

Paráda :)
Já myslím že tohle je jedna ztvých nejpovedenějších.

Rybičkózní tanec. Prastarý rituál. ST

Kajuta: stříbrná kudlička rybička:-)

Jackie Decker: myslíš?...v každé básničce je přece něco...a tak je to u každého:-)

básněnka: Aaano. Zřejmě nejen klučičí výsada, vlčice. :)

**

..rozepjatá kůra..dobrý--ST

Jóo. Kde jsou všechny ta, jejichž iniciály jsem vyřezal do kůry stromů.. ST
(Ač mám pocit, že je to o něčem jiném..)

Květka Š.: díky Květuško...:-)

vavaoko: máš pravdu... není to o srdcích v kůře :-)

Jako uvědomělý ochránce přírody nemohu nic namítat. Stromu se neublíží a navíc takto poznačený ho lze po velmi dlouhou dobu spolehlivě rozeznat od jiných, i když je už nožík poněkud otupen, uschován či zapomenut, kouzlo zůstává zachováno. Ohledně kůry si nejsem jist, většinou dorůstá...ovšem, když se sundá, hezky to voní, pravda :)

sailorr: teď jsi mne opravdu pobavil...a tak ti řeknu, že nejen třídím odpady...a i dle nálady rozepínám kůru symbiózou:-)

s rozepjatou kůrou a pryskyřicí na rtu šeptám ve tmu ...ST... tobě

myšlenka pouhá: pryskyřice mi vždycky voněla:-)

pryskyřice to je ale taky smůla ST

matousekKkrejca: pro mne asi ne...ale spíš jde o kůru, ač nejsem kůrovkyně:-)... a ani v kině:-)

v tom experimentu nočního času...když hořely javory
ST

kůra je kabátem,dřevo je tělem...:-) krásné podobenství

tahle báseň voní!

...zračí se mi úžas :-)
ST

Mbonita: děkuju Jituško..jak vidno před tebou nic neutajím :-)

severanka: usmála jsem se...mně zas vypadávaj očiska... ze tvých vesmírných:-)

Dota Slunská: voní...vím že rozumíš...díky

Pocitem vsakující... :-)

Básníš, sníš, či nesníš? ST

krizekkk: nemusím odpovídat...že ne:-) ?

Já žasnu, jak jsi nádherně namíchala plnou a barevnou paletu slov.

carodejka: děkuju... za tvoje slova:-)

Básni, ta je úžasně úžasná!

Pevya: děkuju ...hladíš mne slovy...

... že se řezat dalo… dřevěná noc zavoněla
ST

Kapka: řeže se ovšem do živého...

vždy mi vezme někdo slova pravá, tak wau!!! Básněnko krásně čtivá, hravá...***