Pokoj v podkroví.

Dokázali si tiše povídat,
v tom bytě podkrovním-
potichu - jak myšky - seděli,
a pod nimi rozum ubýval.

Zvolna jí četl Kerouaca -
zasněně hleděla na oblaka,
kterak volně nebesy plují,
a kdesi hluboko pod nimi,
každý jinou řečí mluvil.

Když housku drobili ptáčkům,
a hořkou popíjeli kávu,
hleděl na ně ten v lennonkách,
a tam pod nimi vládnul strach.

Tak - jako myšky- tiše seděli,
se zčervenalými tvářemi -
ona byla ráda, že je s ní,
a on také byl blažený,
když ovinul ji pažemi.

Pod nimi proud všechno rval,
a s lomozem unášel to vdál,
a oni - jak pěny - tiše seděli,
v tom pokoji, neděli co neděli.