Už nejsme mladí

Už se nemilujeme každý den,
i když stále jsem tebou okouzlen-
snad víc než dřív se máme rádi,
to bude asi tím, že už nejsme mladí-
teď už spíš po tvářích tě hladím,
když sedíš vedle v sukni květové.

Spolu prošli jsme snad vším,
vždyť tady žijeme už mnoho zim-
známe vůni hospod čtyřkových,
i smrad esembáckých pendreků,
s odvahou díváme se do hlubin
a současnost vnímáme bez dechu.

My dva ještě vážíme si Havla,
a líbí se nám opravdový bigbít,
divíme se, proč nálada je zvadlá,
proč už neumí si lidé radost vysnít.

Je nám dobře když ti líčka hladím,
a ty sedíš vedle v sukni květové-
stačí tak málo a cítíme se světově-
to asi bude tím, že už nejsme mladí.