Spící stařec

Spící stařec

Cuká mu noha, když na linu chrápe
Spí. Jako kus dřeva, můj stařičký pes.
Celé dny prospí , jak prodejná děva.
V noci se courá. Včera, jako dnes.

Je poledne. Chrápe. A v nose mu píská
Ve stínu na boku své sny tu sní.
O běhu sní.Snad se mu i stýská.
Po veliké louce na dovádění.

Již patnáct let lidských tu na boku spává.
Sto psích let vždy kráčel jen po boku lidí.
Já dal bych mu metál. Však k čemu psu sláva?
Tak nechám jej spát. Ať se neošidí.

Byl silný a dravý. Jak po vedru bouře.
Byl chytrý a věrný. Byl přítelem mým.
Teď vidím, jak pomalu ze svahu klouže.
Jak síly se ztrácí, jak nad ohněm dým.

A ty chytré oči se slepotou halí.
Jak nohy se pletou a slabý je sluch.
Jak z terasy štěká na cosi tam v dáli.
Kam jednou jej povolá jeho psí bůh