Kroky

Z moudrosti starců snažíš se žít
Z nářku svých plic jen sám sobě vstříc
Z mokrých ran, jejichž kvas piješ sám
Kdo řekne ti tvou pravdu?

Z náručí z hor slyšíš jen žal
NAŠIMI VĚTAMI LKÁŠ SE OBZORU
na křídlech orlů, jež věříš, že miluješ?
pastvinami mléčného života

Z obrazu na obraz sám sobě roven
k příběhům bílých vlasů hluboce pojen
Zdraví a lásku, jež bych ti dal
Z velkých příběhů, jichž ses vždy bál

o čem to všechno je?
I půjdu dál po cestě dlážděné dvaceti bílými emocemi v krabičkách