Hýčkání

Každé ráno nosím ti květiny,
a prý už jsem v domě jediný,
kdo v rose boty smáčí si,
aby svou ženu potěšil-
dělá ti dobře, to já vím,
ta prostá kytka z kopretin,

jsi ráda, když ti dám,
šlehačku k čerstvým malinám,
když ti je k lůžku položím,
vedle té kytky z kopretin-
za oknem už den se rodí,
když chutnáš ty lahodné plody,

když světnicí káva zavoní,
líně jak kočka, se zavlníš,
a já pak rozumu jsem dalek,
když k ústům neseš ten šálek-
Bože, jak já mu závidím,
když hladíš ho těmi rty od malin,

něžně se usmíváš a klopíš oči,
když po uši zardělý, čtu ti sloky,
které jsem, když jsi spala,
smolil od večera až do rána-
měníš mě v poetu, lásko moje,
po nocích zvu Múzy do pokoje,

tváříš se, jak děva nestoudná,
když pustit chceš toho Bécauda-
miluješ k smrti jeho Natali-
roztáčím desku a hledím zpovzdálí,
kterak vrníš a mhouříš oči,
dokud se černý kotouč nedotočí,

otevřu bar a řeknu: tak si vyber,
a ty ukážeš na sladký likér-
díváš se, jak plním pohárek
a mě vrhá to do říše pohádek-
jsi jenom v lehýnkém závoji,
když rty smáčíš v tom nápoji,

jak bohyně řecká, jen tak ležíš,
a já ten obraz jak klenot střežím-
tak si tě hýčkám, den co den
a za to královsky budu obsloužen-
za nocí jasných i beze hvězd,
mě patřit bude celý svět...