~Za tůňkou~

..pohádka o skřítkovi,jedné vodní tůňce a víle Klotýnce..

~~~~~~~
O malou tůňku
se stará skřítek Stříbrníček
který se na ni kouká z nebeských hvězdiček.
Když na ni trochu foukne,fí a fí a fí
hned se na tůňce vlnky zatřpytí.
Pak se koukne na vodu,je na ní spadané listí
tak po paprsku sjede dolů a tůňku vyčistí.
Vodu tam pijí zvířátka z lesa i pole
a taky lesní žínky jsou v jednom kole.
Lesní žínka Klotýnka se dnes u tůňky česala
a svůj zlatý hřebínek do vody upustila.
Tak hřebínek hledá,do vody hledí,
nožička ji uklouzla.Žbluňk,
ta voda ale studí.
Vtom zafoukal vítr severní moc studený,
Klotýnka má z něho rýmu
hepší,leží už dva dny.
Stříbrníček vylovil ten hřebínek z tůňky
a do toho žáby zpívají
to svoje kvaky a kuňky,kuňky.
Kuňkají jen o tom jak milá Klotýnka stůně
a že se nastydla studenou vodou z tůně.
Skřítek se ptá datla,myšky,veverky
a tady jde srnka
nevíte někdo kde bydlí Klotýnka?
Heleď,tak já tě tam zavedu,povídá myšička
tady kolem borůvčí k ní vede cestička.
Já cestou natrhám pro nemocnou Klotýnku
bylinek velkou kytičku
a potom ji zahraji na její hřeben písničku.

Přišli ke Klotýnce,myška a Stříbrníček
Klotýnka pšik,pšik,pšik a pšik
u nosánku kapesníček.
Já jsem ti něco donesl,lesní žínko milá
tady máš svůj zlatý hřebínek
který jsi v tůňce utopila.
Moc ti skřítku děkuji,
podívej jak jsem rozcuchaná,
vzala si svůj hřebínek a už je učesaná.
Ještě si děvče přivoň ke kytce proti kýchání
a příště se vyhýbej v tůňce koupání.
Klotýnko,nechceš se podívat na tůňku
z hvězdičky?
Ráda.Jé,všechno je z nebe tak maličký.
Tak jednou byli ve hvězdách
a jindy zase v lese
ahoj myško,veverko i ty srnko,tak měj se.
Že je na nebi strašně moc hvězdiček
tak pořád cestují Klotýnka a Stříbrníček.
Cestují v noci,
ve dne se starají o všechny lesní tůňky
aby měly i ty žáby čistou vodu.
Kuňky,kuňky,kuňky…

~~~~~~~~~~
a fouká