Furt se jde

Furt se jde

Plácám se v tom. Jsem jak ryba na jílu.
Skoro. A nějak mi dochází šťáva.
Všechno mě bolí a nemám tu sílu.
Život jen žvejkám, jak hubená kráva.

Mám hromadu času a nestíhám nic.
Ač nemám se špatně, tak něco mi schází.
Mě nezvedne z křesla ni houf krasavic.
Tak nějak mám pocit, že přišlo mé stáří.

Jen sedím a vzpomínám na ty, co byli.
Na chvíle jež byly, jak medový plást.
Na časy, kdy klouby, svaly nezlobily.
Na chvíle, kdy po zádech neběhal mráz.

Měl bych prý se šetřit a kroky své vážit.
Dietou trápit své chuťové buňky.
Nezkoušet síly a také dbát váhy.
Co chvíli popíjet doktorské truňky.

Chovat se střídmě a vzteku se bránit.
Důstojně stárnout bez zřejmého smutku.
Své dobré image pečlivě chránit.
Vzdát se všech radostí. Divokých skutků.

Mě to však nesedí. Nechci se chránit.
Nudit se v křesle mě od mládí nebaví.
A když to přeženu, sám jsem si nalít.
Potom vám zamávám. Adié. To se ví.