Nad hlavami užaslého náměstí

na hraně odštíplého kamene

kapka krve



provazochodkyně

v rubínovém protisvětle

nad hlavami užaslého náměstí



okuj z trnové koruny



s chodidly prořízlými

nesnadnou cestou ke štěstí

snaží se položit na lopatky

zemskou tíži



je zmatená



na přechodu se nerozhlíží

přesvědčena o své pravdě

je znovu a znovu prolita



ve vyschlém korytě

tříští se o balvany

když pokusí se volnosti si užít do syta



publikum netleská



se zakloněnou hlavou

chytá se ustrašeně za ústa

a jedna ruka na aplaus nestačí



pak konečně

soumrak ustupuje

slunce osvobodí květy uvězněné v bodláčí



nenadálou září

rozléhá se virbl do ticha



představení vrcholí

život si dávno přepočítal vstupné

jež sedí do haléře



kapka vysychá