Deziluze

Nebuď zmatená,
vždyť jsi překrásná
a tak tajemná
v mých obavách.

Právě v těchto dnech
ja vězím v okovech,
píšu tvý jméno po zdech,
nevydáš ani povzdech.

Oba jsme prokletý,
v zemi zatracených
já jsem nicotný,
skutečná jsi jen ty.

Pojď tedy tančit,
když máme zemřít,
lásku si vnutit
a smrt si užít.

Někde slyším bít zvon,
melodie, temný tón
hraje pro můj skon,
din don, din don.

Zvonek mě vzbudil,
když jsem bloudil
a život marnil,
když jsem snil.