Analogie úniků
.....
» autorka: Verena |
Chtěla bych jenom tak
lehnout si do trávy
založit ruce
a nebe modravý
nechat spadnout až...
na ptačí křídla
tak blízko jsem tě
ještě nezahlídla.
Ucítit paprsků objetí
a v nich plout
jak kdysi dávno na balkoně
žár na kůži
žár na betoně...
Chtěla bych jen tak nechat se
unášet na některém z mraků
pod kupolí dne
uvěřit bez zázraku
dotknout se ticha a staletý klid
dýchat a vodními parami se přiodít
v kostech rozpustit led
nahlédnout do vesmíru ve tvém srdci
i když to bude asi naposled...
lehnout si do trávy
založit ruce
a nebe modravý
nechat spadnout až...
na ptačí křídla
tak blízko jsem tě
ještě nezahlídla.
Ucítit paprsků objetí
a v nich plout
jak kdysi dávno na balkoně
žár na kůži
žár na betoně...
Chtěla bych jen tak nechat se
unášet na některém z mraků
pod kupolí dne
uvěřit bez zázraku
dotknout se ticha a staletý klid
dýchat a vodními parami se přiodít
v kostech rozpustit led
nahlédnout do vesmíru ve tvém srdci
i když to bude asi naposled...
Tipů: 17
» 31.05.13
» komentářů: 8
» čteno: 670(16)
» posláno: 0
» nahlásit
» 31.05.2013 - 19:33
krizekkk
Moc hezká. Moc. ST
» 01.06.2013 - 10:30
Úniku z kruhu stereotypu, nebo přílišného hluku, frmolu, občas je to dobré, jen tak si uniknout, být chvíli sám, na nějakém příjemném místě, prošlapávat si cestičky, dosud neobjevené..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Spadla jsem ti do dlaní | Následující: Doteky bez kůže