Obolus a Trója

Obolus

A na rohu se perou. A hrsti vlasů rvou si.
A ze všech sil se bijí. Jak smyslů zbaveny.
Strh slupku vzteku příval. Jak rosu ostří kosy.
Jak o život se perou. O cetku bez ceny.

S postavou antickou a v říze noční dámy.
Na dlažbě ulice se o obolus mlátí.
Pod lampou Měsíce a kuratelou stáří.
Mince se kutálí. Nikdy se nenavrátí.

Let tisíc bijí se. A bít se budou stále.
Za drobný peníz daly, své tělo. Duši svou.
Šrámy jim přibývají. V té rvačce neustálé.
Brzy na k smrti přívoz, obě si nasednou.

Trója

Teď! Muži městem běží. A zlobu mají v tváři.
Meče, kopí i štíty jsou krví zbarveny.
Za nimi domy planou. Krev vře v té žhavé záři.
A padlí cestu vroubí. Pro krásu Heleny.

Kůň na náměstí stojí. Je mnohých konec žití.
Padlých je na tisíce. Hranice. Plameny.
Muži jsou zkrvaveni. Smutek jim z tváří svítí.
Mnoho jich tady leží. Pro krásu Heleny

Král na hranici leží. A králi budiž sláva!
Opodál žena pláče. Mrtev je její syn.
Měsíc se shora dívá. A světlo stříbrozlaté.
Mrak přikryl svojí dlaní. Na město padl stín.