Májový déšť

Lila šeřík dobleda
se unyle sklání
nad probuzeným jalovcem
v trsech má tiáru
z hroznů mu opadávají perly
šepot drolící se diamanty:
"Pojď, jsem čerstvě umyt,
voním..."

Je po dešti,
májový déšť...

Vzduch ztěžkl vlhkostí
svěžejší než ráno,
louže horská jezera
milostného zrcadlení
věčně se opakujících protikladů.

Je po dešti,
májový déšť...

Bez voní tak omamně
jako jasmínové parfémy
maurských otrokyň,
zvou ve své loubí
s grácií prvního motýla,
s půvabem šelmy.

Je po dešti,
májový déšť...

Rdící se třešeň
májový déšť vysvlékl do naha
zbavil jí panenských závojů bělostných květů,
tančil s ní mlhavým ránem
příslibem rudých plodů vášně,
pukajících šťáv.

Je po dešti,
májový déšť
v proudech skrápí
věčnost životem.