Lov na tmu

Na háčku
tahám ze tmy
černý kotouč
podobný
truchlícímu slunci.

Má v sobě díry
jako ementál
vykousané krátery
nočními hlodavci...

Nenasytnými z nebes.

Napřahuji se
k dalšímu hodu
uzené udice.

Nevoní vegetariánům
ale mé svědomí
hlodající v mém břiše
by se mohlo ukousat.

Je to opět černé - je to černý rubáš
pohřební oděv, z kterého padají
zetlelé kosti...

...leknutím ucuknu
tma se natahuje
aby mě taky spolkla
jako toho nešťastníka.

Nedám svůj život snadno.

Moje nohy
na sebe
berou podobu
rozmazaných šmouh...


Jsem rychlejší
než by se mohlo zdát.