Múzy pláčou

Múzy pláčou
a slzy po rtech tečou.
Tvář chtěla by se smát
a láska lhát
že dokáže někdo mít rád.
Smrtka se chechtá
kosti ji chřestí.
Slyšíš ten zvuk?
je to můj stín
anebo duch.
Láska pláče
duše je mrtvá..
V pohádce bez konce
smích s pláčem jdou za ruce.
A co bude dál?
Klaun už se nesměje
smutek mu navždy úsměv vzal.
A tak múzy se mnou pláčou
slzy po rtech tečou...

Jsem nic, nicota bez ducha
pouhá schránka bez obalu
tíhou prohnutá.
Tíhou břemen ztěžklá
odkvetla má múza dávno
už není nic
a víc je málo...
Jsem rozvážná, nerozvážná
vážka, co ztratila směr...
Je dravá
nebo taky hravá
s duhovými křídly jen kdyby...
Ještě jednou vzlétnout
a obdivovat svět...
křídla mi ztěžkla
a dávno už není teď...
Budu někdy opět vážkou
s duhovými křídly
a létat nad rybníkem..?
Jsem otazníkem…