Krysy

Krysa myje srdce uloveného kance a rozhlíží se po svých kamarádech. Všem se sbíhají sliny, až se v nich topí jejich děti. Nikdo z nich už nezůstal suchý. Plavou po stropě a postupně prosakují do vyšších hodnot. Nejsou nikde cítit, ale všichni vědí, že tam jsou. Pozorují a čekají, dokud někdo neudělá chybu a neotevře dveře. Cení zuby, brousí drápy. Nikdo nezůstane suchý.