Vorvaň
Mám ráda pohodu plnou úsměvů, rozkvetlou jabloň, vůni shrabané trávy, oblohu bez mráčku, srdce bez šmouhy.
» autorka: Lenka pomněnka |
Vyvrhla jsem vorvaně,
co v žaludku mě tlačil.
Není tu nikdo na vině,
jen lov velryb úplně stačil.
Být sama se sebou ráda je báječný.
Netřeba mi velryb,
co v břiše hnijou a skotačí.
Dnes už mě břicho netlačí.
Zatnuté pěsti povolily do úsměvu,
loď velrybářů tiše odplula.
Není tu harpun a Neptunů,
v přístavu svítí lampa vysněná.
Na moři loďky se houpu,
a ta tvá pluje do přístavu.
V západu slunce u mola čekám,
rybička němá, v záři z tvých úsměvů.
co v žaludku mě tlačil.
Není tu nikdo na vině,
jen lov velryb úplně stačil.
Být sama se sebou ráda je báječný.
Netřeba mi velryb,
co v břiše hnijou a skotačí.
Dnes už mě břicho netlačí.
Zatnuté pěsti povolily do úsměvu,
loď velrybářů tiše odplula.
Není tu harpun a Neptunů,
v přístavu svítí lampa vysněná.
Na moři loďky se houpu,
a ta tvá pluje do přístavu.
V západu slunce u mola čekám,
rybička němá, v záři z tvých úsměvů.
Tipů: 6
» 18.05.13
» komentářů: 4
» čteno: 676(8)
» posláno: 0
» nahlásit
Předchozí: Bourci a moruše | Následující: Po čem srdce ženy touží?