V prachu

Marnost nad marností se sklání
zračíc cit v krůpějích sněhu
čistotě se v nenávisti brání
a bolest překlápí se v něhu.

Pramen již dávno vyschl
zapomenut v obrazu svého zla
miluješ matné cesty figur
jejichž cíl ukončí pat.

Nekonečnu přestal jsi věřit
v moudrém obličeji poutníka
jenž začal zvolna hloubku čeřit
a smysl znova uniká
ti v prachu.