MÁ MŮZA

Můza mi utekla na druhý konec světa.
Můza je létavice – létá si, jak si létá.
Můza je vlasatice, vlasatá až hrůza !
Vždyť je to zas žena, ta má Můza !

Můza je kometa – obletí galaxii a půl světa,
než se mi vrátí. Tehdy kdy ona chce sama.
Je totiž nespoutaná a sebevědomá, hrdá dáma.

Nedá se prosit o přízeň či slitování,
Modlit se k ní je jen zbožné přání.
Neslyší na nic, jem svým hlasem se řídí.
Má svou oběžnou dráhu, rozlišnou od lidí.

Tentokrát zalétla jen za velkou louži,
kde kdosi jak já se pro lásku souží,
pro lásku na dálku, které schází most
pro pohled z očí do očí, pro radost.

A tak tam v USA ta žena řekla ženě,
ať vrátí se ke mně opět neprodleně.
A má Můza kupodivu poslechla,
na rohožku mých dveří si ráno ulehla.

Snad jenom žena rozumí vždy jiné ženě,
s čím počkat, co dělat neprodleně.
Tak dokud mi svíčka života nezhasne,
budu psát dál své mnohomluvné básně.

A tobě řeknu, ač srdce tvé to tuší :
„ Jedině radost hladí duši. „
A jednu staronovou novinku :
I práce na hřivně co dostal člověk do vínku.


File : Básně z roku 2013-II.


POLICAJT


Ajta, ajta, ajta,
já mám tátu policajta.
Abych to řek jak von krátce,
stojí někde na křižovatce,
a řídí tam dopravu.
Na pažích má rukávníky,
hubu plnou - samý křiky.
Kolem krku píšťalku,
tou píská na řidiče na dálku




File : limericks