Jenže jak» autorka: jantar |
nad shlukem střech
rozeznělých harfami slunce
ke špicím jehly citu na dotyk
chci tolik mluvit křičet
jen neštěstí dokáže tvarovat
a hladová dlaň darovat
jistotu zlomené kotvy
lidské teplo přichází
když už se dveře zavírají
je to vše o stisku okamžiku
za zvuku synkop
s večerem prostřeným
jenže jak změřit náznaky
a ošetřit postřelené rány
tvým pohledem
a přitom nezkalit pramen
rozeznělých harfami slunce
ke špicím jehly citu na dotyk
chci tolik mluvit křičet
jen neštěstí dokáže tvarovat
a hladová dlaň darovat
jistotu zlomené kotvy
lidské teplo přichází
když už se dveře zavírají
je to vše o stisku okamžiku
za zvuku synkop
s večerem prostřeným
jenže jak změřit náznaky
a ošetřit postřelené rány
tvým pohledem
a přitom nezkalit pramen
Tipů: 10
» 14.05.13
» komentářů: 7
» čteno: 682(9)
» posláno: 0
» nahlásit
» 14.05.2013 - 18:24
krizekkk
ST :-)
» 14.05.2013 - 23:02
Líbí se mi Tvé nazírání, jak se dokážeš rozepsat třeba i o jedině vteřině a nahlížet přitom mezi nebe a zem, odhalovat prostory i mezi těmi vteřinami. Jemně zaostřovat. Asi jantarové třetí oko. :) Ačkoliv je smutná a řeší dilema, já nemusím řešit ST. Rád a bez debat. :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Nedokážeš | Následující: Už nejsem oprýskaná loutka