Tuláci po hvězdách

Na liduprázdném nádraží
studený vítr duši obnaží
a vlhké listí peron pokryje
je prapodivný čas
ve vzduchu křičí harpyje
již brzy tma se rozlije
teď prožiješ to zas

V oblaku páry brzdí vlak
průvodčí nosí černý frak
a na kostech má masa spoře
jak málo, málo toho víš
pojedeš plání k rozeklané hoře
pak po mostě přes temné moře
až kdesi v dáli vystoupíš

Nečekej nebe ani ráj
jen nový obzor, nový kraj
a dobře sčítej svoje viny
pamatuj, že o stanici dál
odmění tvé špatné činy
řev davu s vůní gilotiny
je bez konce ten bál

Teď hledím do tvých krásných očí
však kolo času dál se točí
a zítra hledět budu, Bůh ví komu
za chrabrost kříž, pak v okně mříž
cáry plachet, rachocení hromu
polibek v hale kosmodromu
jen konec stále týž

Dnes páni příště chudáci
my po hvězdách jsme tuláci
utíkej, však neunikneš tomu...