Vzpomínky starých pamětníků

Vzpomínky starých pamětníků,
jednou vylétnou do nebe.
Poté i lodě plné díků,
ztratí se jenom pro tebe,
co vzpomínáš na ni,
že tu byla,
byla tu jednou jedna dívka,
co nosila křížek na krku.
Neměla ráda sladká slůvka,
budila v ní jen paniku.
Ty pamatuješ si na ten den,
co duši její k útěku,
jsi přiměl a její hlasitý sten,
bylo slyšet až za řeku.
Proto co vědí pamětníci,
raději ať v prach se obrátí,
a ti, jež teď již v hrobě spící,
s absencí tváře růžolící,
co pamatují jako ty,
paměti své nevrátí.