Šel bych

Šel bych

Hromada kamení. Trámy a nábytek.
Tramvaj je na boku. Pytle a sudy.
Na mostě nepřítel. Tupě, jak dobytek.
Žene se útokem. Proč zrovna tudy?

Pušku mám po padlém. Schytal to před časem.
Střílím a nabíjím. Jak všichni tady.
Střepiny bzučí a krev barví mokrou zem.
My Prahu nedáme. Proto jsem tady.

Tank jede po mostě. Kulomet střílí.
Hlavu jsem schoval a granáty hledám.
Něčím jej trefili! Ti kluci rozmilí!
Němci se stáhli. Tak na bednu sedám.

Chleba jsem vybalil. Margarin. Cibule.
Hladově do jídla rychle se dal.
Oni zas přijdou. Je to, jako minule.
Dokud nás nezničí, nemohou dál.

Rána! A černá tma. Dlouho jsem neviděl.
Rány mi ováže okatá blondýnka.
Ležím tu měsíce. Nehybný. Zmrzačen.
Nohy mi uřízli. Co asi maminka?

Na stolku květiny. Ve džbánku skleněném.
Opřené berle. A ovoce miska.
Čas dlouhý uplynul. Zas bílé postele.
Po časech hrdinských dost se mi stýská.

Přes svoje zranění vlast svou bych bránit šel.
V tom čase mužů a studených svítání.
Zase bych bojoval. Střílel a krvácel.
Zase bych bil se. S tou odvahou mládí.

Mnoho nocí jsem si tenkrát povídal s tím mužem. Byl jsem mladý kluk a on byl již šedivý a bolestmi ztrápený muž. Ale v očích měl podivný plamen.. Ještě dnes jej vidím.