*Živá mrtvá*

Po vyřešení nutných formalit s lékařskou komorou v Mnichově mě v okresní nemocnici seznamuje na vizitě můj nový primář s chodem gynekologie a porodnice o celkem osmdesáti lůžkách. Mými mladšími spolupracovníky jsou dva kolegové, kteří nedávno promovali a mají asi jen málo vlastních zkušeností. Tak nějak tuším, že moje nová funkce nebude snadná...

Po vizitě jsme pokračovali na operačním sále, kde mě můj boss podrobil zkoušce operační dovednosti a zručnosti tím, že jsem musel za jeho asistence provést dva větší zákroky, což mi nebylo problémem a sklidil jsem jeho pochvalu. Moje operační technika byla shodná s jejich, německou, jak mi potvrdil. Ve volném čase prvního dne jsem si ještě ověřoval, co moji dva svěřenci už prakticky z porodnictví ovládají, a jak dalece se na ně mohu spolehnout o nočních službách. Nedopadlo to nijak slavně a uvědomil jsem si, že se vždy budu muset spoléhat především jenom sám na sebe.

Zanedlouho jsem měl zažít svou první horkostudenou lázeň v noční příslužbě s jedním z mých dosud málo zkušených sekundářů, když mě v jedenáct večer telefonicky probudil:

„Máme tu zadržené, možná i přirostlé plodové lůžko, pane asistente, a rodička už ztratila dost krve,“ nějak zdrženlivě mi hlásí můj službu majíci svěřenec.

„Kolik asi?“

„Těžko říci, poněvadž je vše smíchané s plodovou vodou, ale dohromady to jsou skoro čtyři litry. Zatím běží infuze, tlak je okolo stovky a rodičce se vede dobře, jenom je trochu ospalá,“ z jeho odpovědi se mi pění krev!

„Hochu, vždyť ty si vůbec neuvědomuješ, že mi tu klidně říkáš rozsudek smrti! Proč mě voláš tak pozdě? Víš vůbec, kolik je krve v lidském těle? Okamžitě přetlakovou krevní transfuzi, na břicho vak s ledem, a připravte kyretáž, jinak nám usne navždy!“ nechci myslet na to nejhorší...

Když přiběhnu na sál, mám pocit, že jsem v pitevně. Vidím rodičku, po celém těle smrtelně bledou. Snad už mrtvou? Oči zavřené, na mou otázku vůbec nereaguje, puls nehmatný, krevní tlak neměřitelný. Musím k ní mluvit nahlas a přímo do ucha, aby mě vůbec vzala na vědomí a sotva slyšitelným hlasem odpověděla, jak se jmenuje. Dát jí v tomhle stavu narkózu, abych mohl ručně odloučit placentu s následnou kyretáží, znamenalo by pro mne pokus o sebevraždu.

Než nám znenáhla upadne do bezvědomí, musíme využít žil obou paží a přetlakem do nich napumpovat krev, abychom zvedli krevní tlak a plně obnovili mozkovou činnost. Uklidňuje mě, když po delší chvíli vidím, jak se znatelně znovu vrací do života. Rozhodnu se tedy příznivou situaci natolik využít, abych to děložní krvácení radikálně ukončil právě teď.

„Paní Kaufmannová, slyšíte, co vám říkám?“ a navlékám si sterilní rukavice, na pravou ruku obzvlášť dlouhou, až po loket.

„Ano, slyším vás. Budete se mnou něco dělat?“ odpovídá hlasitě a docela přiměřeně.

„Ztratila jste dost krve, poněvadž máte přirostlou placentu, kterou musím odstranit. Dostanete lehčí narkózu, nic vás nebude bolet. Rozuměla jste mi?“

„Ano, rozumím. Mám ale strach, dopadne to dobře?“
„Samozřejmě, teď už ano. Neobávejte se, za chvilku budete mít vše za sebou,“ uklidňuji ji a kývnu na sekundáře, aby začal kapat éter. Ten ale jen pokrčí rameny a dává mi tím najevo, že neví jak a co má dělat.

V tu chvíli jsem si vzpoměl na podobnou scénu před mnoha lety ve východoněmecké nemocnici, kde jsem měl k narkóze místo doktora jenom zřízence, který ji ale ovládal dokonale. Když to jednou zvládl zřizenec, proč by to neměl zvládnout novopečený a ještě nezkušený doktor?

„Jen kapej, hochu, kapej, pomůžu ti,“ dodávám mu odvahy a tím i přebírám narkotizační riziko.„Těch pár minut to musíme všichni vydržet,“ ukončuji preventivně další hovor, abychom neztratli drahocenný čas..

Odloučení placenty a následná kyretáž proběhly úspěšně, povrchová narkóza rychle odeznívá a pacientka je brzy při plném vědomí. Mladému, ještě strachem vyděšenému kolegovi jsem mezi čtyřma očima důrazně vysvětlil, jak mylně zhodnotil varovné příznaky u rodičky, stojící už na prahu smrti. Uložil jsem mu na srdce, aby mě vždycky -třeba i zbytečně- zavolal, kdykoliv se v nějaké porodnické situaci bude cítit nejistý

Pro mne byla celá nebezpečná příhoda současně prvním poučným znamením, abych si uvědomil, jak tenký je led, na kterém se v této nemocnici budu pohybovat.